V okamžiku, kdy nějaká z chorob stáří napadne plnou silou našeho blízkého, je nám jasné, že bude zapotřebí věnovat mu čtyřiadvacetihodinovou péči. Ať už se jedná o Alzheimerovou chorobu nebo o stařeckou demenci, výsledkem onemocnění je potřeba stálé pomoci třetí osoby. Doby, kdy dát nemocného do nějakého státního zařízení bylo v rozporu s naším svědomím, jsou už dávno pryč.

mozek

  • Dnes se totiž nejedná o „ústavy na dožití“, ale o skutečné domovy.

V těchto zařízeních jsou poskytovány veškeré služby na špičkové úrovni. Zaměstnanci, kteří si vybrali tuto nelehkou službu, jsou velice empatičtí lidé a dokáží ke svým klientům přistupovat jako ke členům své vlastní rodiny.

  • Nic není problém – vše se dá zvládnout.

Cílem pracovníků, kteří chtějí lidem v této nelehké situaci usnadnit život, není jen uspokojení základních životních potřeb svých klientů, ale hlavně zachovat co nejdelší dobu soběstačnost a dovednosti nemocného, aby byl jeho život co možná nejdéle kvalitní.

Pocit bezpečí je velice důležitý

Alzheimerova choroba nebo stařecká demence se často projevují i tím, že je nemocný zmatený, a tudíž potřebuje bezpečné a přátelské prostředí.

  • Domov, kde vládne pohoda a kde se můžete spolehnout, že je o vašeho blízkého postaráno doslova nonstop.
  • Nemoc si přeci také nebere dovolenou a neodchází na víkendy.

Dalším poznávacím znakem kvalitních zařízení tohoto typu je i snaha o vytvoření ideálních podmínek pro bydlení klienta. Což znamená přiblížit jeho život co nejvíce životnímu standardu jeho vrstevníků, kteří žijí mimo tyto specializované domovy pro seniory.

závislost

  • Alzheimerova choroba však nemusí nutně napadnout pouze seniora nad šedesát pět let.
  • Proto jsou do těchto chráněných domovů přijímání nemocní od čtyřiceti let.
  • I v tomto věku může totiž některá z chorob zaútočit.